V červenci 2012 zmizela 22letá studentka Evelyn Barnes beze stopy v srdci amazonské džungle.
Po 9 let byla považována za mrtvou, až v září 2021 byla v odlehlé chatrči stovky kilometrů od civilizace nalezena žena sedící u stolu prostřeného pro dvě osoby.
Tento objev navždy změnil příběh o zmizení dívky a donutil policii případ znovu otevřít.
Jaké tajemství skrývala divočina pralesa téměř 10 let a jak skutečně skončil návrat z zapomnění.
15. července 2012 v 7:00 ráno opustila skupina pěti botanických výzkumníků hotel Selva Vista v Manau.
Mezi nimi byla i 22letá postgraduální studentka Evelyn Barnesová, pro kterou se tato expedice do povodí Amazonky měla stát základem její budoucí disertační práce.
Podle výpovědi správce hotelu, která byla později zaznamenána v oficiálním protokolu, vypadala dívka soustředěně a klidně.
Měla na sobě světlou pískově zbarvenou turistickou bundu a nesla standardní batoh s univerzitními znaky.
Záznam z hotelových bezpečnostních kamer ukazuje, jak se na chvíli zastavila u východu a zkontrolovala zipy na batohu; to bylo naposledy, co ji zachytila technika civilizovaného světa.
Hodinu po odchodu skupiny však hotelová pokojská při rutinním úklidu objevila v Evelynině pokoji podivný detail, který se později stal prvním varovným signálem v policejních zprávách.
Na nočním stolku ležel její profesionální herbářový nůž s dřevěnou rukojetí a speciální skicák z tlustého voděodolného papíru.
Jejím kolegům botanikům i rodině se tato skutečnost zdála absurdní a dokonce nemožná.
Její matka, profesionální pianistka z Chicaga, později při rekonstrukci událostí vzpomínala, že Evelyn měla k svým nástrojům téměř maniakální vztah.
Měla dokonalý sluch pro přírodu a nikdy si nedovolila vyrazit do terénu bez nahrávacího zařízení.
Podle její matky bylo pro Evelyn zanechání těchto věcí jako šlápnout bosou nohou na horký asfalt, což bylo jednání zcela v rozporu s jejím charakterem a profesní etikou.
Trasa skupiny vedla přes přírodní rezervaci Reservaduki, která se nachází 10 mil severně od Manau.
Jedná se o 38 čtverečních mil pralesa známého svou neproniknutelností a vlhkostí, která se i ráno pohybovala kolem 100 %.
Vůdce skupiny, místní obyvatel s více než 20 lety zkušeností, popsal ve své výpovědi prostředí jako zeď tichých lián.
Tvrdil, že džungle byla toho dne neobvykle tichá a viditelnost přes hustý podrost a mlhu byla často méně než 3 metry.
Stezka, po které šli, byla sotva viditelná a po nedávných bouřkách vymletá, což velmi ztěžovalo pohyb.
V 11:20 dopoledne se skupina zastavila u jednoho z přítoků řeky Rio Negro, kde se koryto řeky zužovalo a vytvářelo stojatou zónu s tmavou, téměř černou vodou.
Podle vedoucího skupiny, profesora Arthura Menddeese, zůstala Evelyn poblíž břehu, aby prozkoumala vzácný druh orchidejí rostoucí na padlém, napůl shnilém kmeni stromu.
Toto místo později její kolegové nazvali „stěnou propletených kořenů“ – ponurou přírodní strukturou, kde se kořeny obřích stromů proplétaly s liánami a vytvářely iluzi nekonečného bludiště.
Profesor ve své zprávě poznamenal, že skupina pokračovala v cestě a očekávala, že je dívka za pár minut dožene.
Vzdálenost mezi nimi v tu chvíli nebyla větší než 50 metrů a ještě další minutu slyšeli zvuky jejích kroků a šustění listí.
Evelyn se však nikdy neobjevila.
