Muž si chlapce velmi přál. Po porodu jsem mu po telefonu oznámila zprávu, že ztratil řeč.
Když jsem otěhotněla, na prvním u3d nám řekli, že bude dvojče. S manželem jsme byli touto zprávou trochu ohromeni. Je to tak těžké. Nejstarší je 10 let a my jsme se rozhodli pro chlapce, ale byli jsme dva. Ale nic už neuděláme, budeme vychovávat další dva. Vždyť je to tak úžasné! V nemocnici se vždy ptala lékaře: “je to v pořádku?
Myslím, že se hýbe jen jeden.” Lékaři ale vždy odpověděli:”všechno je v pořádku.” K mým narozeninám přijeli rodiče a sestry. Seděli jsme, oslavovali. Šla jsem si odpočinout. Druhý den, brzy ráno, běž k manželovi a říkám:”vezmi ho domů.” Přivezl mě a za hodinu jsem porodila trojčata.
Můj porod měli dva lékaři. Vzali dvě děti a odešli. Najednou slyším křik: “stůj!”Křičeli na celý dům. Lékař přiběhl zpět se dvěma batolaty, sami se rozešli. Když jsem se na ně podívala, byly zmatené: kde jinde by mohlo být dítě? Po chvíli mi dali telefon a řekli: “zavolej manželovi. Teď jsi v šoku, ještě vyděsíš manžela, my diktujeme a ty mluv.”
Beru telefon a říkám: “Míšo, jestli řídíš, zastav.” Odpověděl:”jsem doma.”Říkám mu: “tak si sedni.” Posadil se a já říkám: “Porodila jsem, to je v pořádku.” On: “a kdo se narodil?». Odpovídám: “dva synové a dcera.” Minuta ticha, pak hlasitý smích a říká: “kde jsou dva, tam jsou tři.” Přinesli mi moje tři děti; bylo to nezapomenutelné.
